Máte krizi? Ano prosím!

Osobní, vztahová, pracovní, krize středního věku…ptáme se, proč přišla a co teď s ní. V podstatě se jedná o přirozenou etapu v životě člověka, transformaci, kde něco má končit, aby něco jiného mohlo začít. Většinou nás to pořádně zaskočí. Někdo tím projde rychle, jiných se drží i několik let. Na někom to stěží poznáte a někdo je už na první pohled jiný než obvykle – uteče za novým životním dobrodružstvím, začne se více věnovat sobě, změní práci, koupí nové auto nebo se naopak stáhne do sebe.

Co dělat, když přijde krize? V zásadě je to dobrá zpráva, protože tato otázka znamená, že nám záleží na našem životě. Každá krize přináší výzvy, nové pocity a prožitky. Nutí nás vykročit ze stereotypu nebo tam už sami nedokážeme zůstávat. Vykračujeme ze svých komfortních zón a to není vždy příjemné. Krize obvykle přináší změny, o kterých nic nevíme a bojíme se jich. Je to ovšem doba, kdy můžeme (někdy pouze a jedině v ní) osobnostně růst a poznávat sebe i své okolí. Měníme úhly pohledu, perspektivu a často ani nemusí jít o dramatické změny v našem životě. A většinou, když krize odezní, zjistíme, že jsme za ni vděční.

Já jsem ve svém životě prošla mnohými krizemi. Ty nejzásadnější byly tři. První v mých třiceti letech – vztahová. Říká se, že vztah, který neprošel krizí, nemůže být nazýván pevným. Druhá krize přišla o deset let později – pracovní. Opustila jsem jistotu "zlaté klece" zaměstnaneckého poměru a vydala se podnikat na vlastní pěst. Postavit se na vlastní nohy byla pro mě obrovská změna. A ta poslední, před pár lety, byla krize zdravotní. Uzemnilo mě to na pár měsíců jako nic v mém životě. Ti, kteří to zažili, jistě chápou. Změní to pohled na život, výkon, který nosíte v hlavě, rodinu, zdraví a tak dále. Co mě nejvíce pomohlo ve všech případech? Nejbližší rodina a přátelé, humor (nadhled) – na konec, vše je o nastavení v naší hlavě. A také zejména pravidelná fyzická aktivita, cvičení, které mě provází celým životem a pomáhá udržovat ve fyzické i psychické pohodě. Výkon už pro mě není jediným měřítkem spokojeného života. Neznamená to, že neplánuji, nepromýšlím, neorganizuji, nechci něčeho více. Ale umím dát věcem volnější průběh, nemusím mít všechno pod kontrolou. Nelpím na dlouhodobých plánech. Když něco nevyjde, nebičuji se, nestresuji, jdu dál. Zařídím se jinak. Prostě je to vždy tak, jak to je a jak to má být.

Krize přicházejí a odcházejí, patří k životu. Jestli je dobře uchopíme, jsou vždy v náš prospěch. V neposlední řadě, mi všechno, čím jsem si prošla, pomáhá v mé práci pomáhajícího profesionála. A to je pro mé klienty, myslím, největší bonus. A pro odlehčení ještě úsměvný úryvek z knihy, kterou všichni známe:

Šli kolem parfumerie. Ve výkladní skříni byl kelímek s mastičkou proti pihám a vedle něj nápis: TRPÍTE PIHAMI? "Vida, vida," zamyslela se Pipi. "No dobrá, na zdvořilou otázku se sluší zdvořile odpovědět. Jdeme dovnitř!" Vkročila do obchodu, Tomy a Anika šli za ní. Za pultem stála starší paní. Pipi si to namířila rovnou k ní a řekla rozhodným hlasem: "Ne!" "Copak si přeješ?" zeptala se paní. "Ne!" opakovala Pipi. "Já ti nerozumím," řekla paní. "Já pihami netrpím." Teprve teď paní prodavačce svitlo. Prohlédla si ji a podivila se: "Ale dítě, vždyť si jimi celá posetá!" "To vím taky, ale netrpím tím! Jsem za ně ráda. Má úcta!" A zase šla.